Denníček Španielsko IX/I

Jeden z posledních reportů letošního Španělska napsala Terka, Kuba a Anička Němcová. Konečně se z něj dozvíte i něco o tom, co se v Langre děje ráno. Holkám a Kubovi je totiž 16 let, takže vstávají brzo a vše si pamatují. Pozor na mě! Poslední fotoreport je od Miloše Potužáka.

Už dlouhá desetiletí nám bylo mamkou slibováno, že vyrazíme všichni společně na surftrip. A konečně! Naše cesta začíná na pražském letišti, kde stíháme ještě v klidu posnídat v naší oblíbené kavárně. Potom už jen rychlé odbavení a krátký let do Bilbaa, kde nás už čekal sympatický odvoz přímo na místo činu. 

Hned v pátek ráno jsme se přidali ke skupině, která končila svůj surfařský týden společnými závody, po kterých jsme se nemohli dočkat, až nám konečně začnou ty naše surfařské lekce. Až sjedeme první vlnu. Ač to nakonec nebylo tak jednoduché, jak se z počátku zdálo, zvládli jsme to více či méně všichni!  A ještě aby ne, když máte za instruktora Tomase, který vám věnuje všechnu svou pozornost, aby jste vyšperkovali co se dá na našich nezdárných pokusech ☺  od odlepení až po jump. Nikdy nezapomeneme na jeho ninja style jump. Šel mu k paruce ☺! 

Jedním z mnoha zpestření celého týdne byl výlet do Santanderu a Santoňi. V Santanderu mají jeden z nejlepších kebabů, co jsme kdy jedli. Ještě hezčí byla Santoňa se svými sedmi sty schody, kde si mohou ti odvážnější z vás skočit po laně a ti ještě více, odvážnější, přímo ze schodu do průzračného moře. A kde na vás v centru čeká obrovská zmrzlina jako odměna za odvedený výkon. Příjemným bonusem a překvapením výletu byla prohlídka místní koridy.

Večery tu byly některé klidné, některé mírně rušnější. Třeba zrovna ten středeční, kdy jsme měli grilovačku, následně s jager fiestou. Nám, tedy těm co dle zákona okusit Jagermaister ještě nemohou, se zamlouvala spíše ta první část s jídlem. Avšak věříme, že kdybychom mohli tak část s pořadovým číslem dvě si vychutnáme také, tak jako ostatní a to ve velkém stylu jak je to tu už zvykem.

Čas tu neplyne, spíš se to tu na vás hrne ze všech stran jako vlna. Chvíli vás to příjemně mele ani nevíte co je za den. Jen zápasíte s prknem, příjemnou únavou a neustálým sledem akcí. No, a když se vynoříte, je tu odjezd. Není to smutné, spíš natěšené zakončení, plné plánů na příští surftrip.